Můj příběh

Chtěla bych se s vámi podělit o svůj osobní příběh, jak jsem se stala chovatelkou

Jak to všechno začalo?

Můj příběh se začal psát na podzim roku 2011. Můj tatínek, úžasný člověk a chovatel všeho možného náhle zemřel. Byl to skvělý člověk a skvělý táta s velkým srdcem, které ho nakonec zradilo. Zanechal mi chov papoušků, jelenů, pštrosů a náhorního skotu. Povinnost postarat se o tato zvířata na mě padla ze dne na den. Byla to neuvěřitelná šichta. Seděla jsem uprostřed zahrady v altánku, smutek se dal ze mě ždímat a nevěděla jsem co mám dělat. Nejhorší bylo, že se mi nechtělo nic dělat, chtěla jsem se nějak vyrovnat s tou hroznou ztrátou, zacelit tu díru, která se v mém srdci objevila. Najednou, jsem si připadala bezradná a zoufalá. Přesto, že jsem od malička mezi zvířaty vyrůstala, měla jsem svou práci manažerky, svůj byt a aby toho nebylo málo, právě probíhající rozvod a nového přítele. Zkrátka jsem měla spoustu jiných svých osobních starostí a teď ještě tohle. Co teď? No nezbývalo mi nic jiného než se o všechny ty němé tváře postarat. Ale jak? Byla jsem sama a připadala jsem si k ničemu. Najednou jsem uslyšela tam někde vevnitř hlas mého táty: „Ty to zvládneš, ty to dáš, já ti věřím“.  

Byla to výzva

Zvedla jsem se, vzala si montérky a hurá jdeme na to. Musím to zvládnout, nejen kvůli sobě, ale dělám to přeci pro tátu, a hlavně pro ty zvířátka! Věděla jsem, že jim musím dát najíst a napít. Jasně, ale co vlastně žere takový pštros?  Relativně nejjednodušší byli papoušci, ty žerou směs zrní a potřebují vodu. Zvládnu to.

Uplynulo pár týdnů a stav byl takový, že jsem pouze udržovala při životě zvířátka, která mi tatínek zanechal. Výsledek mého snažení nebyl nikterak uspokojivý.

Nečekaný zlom

Jednoho dne mi zazvonil telefon. „Můžeme přijet? Chtěli bychom ti pomoc“ V mé situaci to byla rajská hudba pro mé uši. „Jasně, přijeďte…“ Kdo vlastně přijede, co tu budou dělat, co mám já dělat? Nemohla jsem dospat následujícího dne. Radost se mísila s neznámem a očekáváním. Nemohla jsem pochopit, že někdo jen tak zavolá a nabídne mi pomoc. Kdo to je? Co je to za lidi? 

Vznik nového přátelství

Druhý den se zahrada zaplnila partou lidí, kteří byli dlouholetí přátelé mého tatínka, a hlavně byli všichni chovatelé papoušků!!!
Nemohla jsem uvěřit, že něco takového existuje. Přijela parta lidí, kteří mi chtěli zcela nezištně pomoc. Navíc přivezli i malé sladké občerstvení ke kafíčku a najednou tady byla úžasná svěží atmosféra. Bylo to stejné jako když po letním krásném dešti otevřete okna svého domu a pustíte dovnitř ten krásný čistý a svěží vzduch.
Všichni se vrhli na práci, začali mě učit, jak mám papouška správně chytit do ruky, aby si neublížil a zároveň neublížil on mě. Vysvětlili mi, jak krmit, čím krmit a jak je připravit na sezonu. Strávili tu se mnou celý den a dnes můžu zpětně říci, že mě nakopli 😊 Dnes už to nejsou jen tátovi přátelé, ale také moji přátelé, kterým budu do konce života vděčná a za to jim všem nesmírně děkuji.
Tento den dal vzniknout velkému přátelství a pochopení. Ještě jednou moc děkuji.

Nová kapitola mého života

Ukončila jsem svou manažerskou kariéru, vzdala jsem se všech „důležitých“ porad, jednání a tuny emailů a telefonů.
Získala jsem svobodu, po které jsem tam někde uvnitř toužila.
Velkou oporou mi byl v té době můj přítel (nyní už manžel) a syn, kteří mi stáli po boku, věřili mi a v rámci možností i pomáhali. Bez nich by se tato kapitola mého života nemohla psát.

Budu chovatelka, ano to je to co chci dělat, to co mě baví !